textiky

Naše vlastní texty v češtině, řazeny v abecedním pořadí. V některých případech se jedná o překlady původních
slov, jindy o lehkou inspiraci a některé jsou ryze naše.
Autory textů jsou kolektivně Hakka Muggies a naši přátelé Míla R. Linc a Jakub D. Kočí.

Balada o dobytí Říma

Krvavá neděle

Pelot d'Hennebont

Son ar chistr - Den už končí

Svatba v městě Glasgow

Whiskey in the jar

Texty lidovek, které můžeze slyšet v našem podání.

Black is the colour

Early one morning

Johnny I hardly knew ye

Maid who sold her barley

Ready for the storm

Rocky road to Dublin

Will ye go, lassie

Svatba v městě Glasgow

Jakub D. Kočí

Do města Glasgow cestou jsem se dal
tam za pár nocí dcera má se vdá
do města Glasgow pěšky cestoval
bych dceři svojí požehnání dal

Jen pane stůjte kam pospíchá váš vůz?
Do města Glasgow v hradby šedivé.
Jaké to štěstí zkrátím cesty kus
do města Glasgow, k dívce spanilé.

Na voze v houních našel místo své
v těch měkkých houních a počal se ptát:
Do města Glasgow já jdu poprvé
snad dceru moji mohl byste znát

Dívka tak krásná vlasy slounce zář
jen za pár dní měla by se vdát.
Muž jenom kývnul: I já před oltář
za pár dní jít měl věrnost přísahat.

Však chvíle trpké život přichystal
a lásky mojí víc nemůže být.
Ach drahý pane jaký to jen žal,
kéž v městě Glasgow naleznete klid.

Jen chvíli mlčel načež spustil zas,
jaké že zboží pod houněmi má.
V tom jeho dcery zkrvavený vlas
z pod houní splynul ženich se jen smál

V tom jeho dcery zkrvavený vlas
z pod houní splynul

a vrah, vrah se jen smál

Dva havrani

Jakub D. Kočí

Byli dva bratři, Sten a Ron
Jak teskně zní od Thurso zvon
Tam na dva hroby listí sněží
Dva bratři vedle sebe leží

Ron kdysi sloužil u pána
Sten ve znamění havrana
Loupil a ničil smrtí hýřil
Krutou legendu zemí šířil

Když jednou Ron ze služby šel
Dav na náměstí uviděl
Tam jeho bratra chtěli stít
Ron spěchal jeho zachránit
Krev tekla a kat přestal žít

Dál byli se bok po boku
Plenili kraje u Yorku
Život museli jinde krátit
Do Thurso nemohli se vrátit

Jednou však - krutý osud chtěl
Přepadli vůz co v Glasgow jel
Vůz houněmi byl naložený
A jeho kočí vrah své ženy

Hned jako z pláten malířů
Strhla se bitka mordýřů
Tak jejich hříchy kočí splácí
Domů se v rakvích bratři vrací

Byli dva bratři Ron a Sten
Snad jejich příběh byl jen sen
Možná dva hroby jsou jen bájí
Havraní písní v smutném kraji

Jakub D. Kočí

Za hradby noci propastí strmou
veze svou káru plnou bolesti a much
za hradby noci - zkroušené noci

Za hradby rána zásnubní cestou
se zkrvavenou vestou; smrt je jeho bůh
za hradby rána - pán much a panna

Za hradby času podivná láska
snad city jsou jen maska a zkažený vzduch
za hradby času - krev z jejích vlasů

Za hradby rána spatřila panna krev

Balada o dobytí Říma (podle skutečných událostí roku 387 př. n. l.)

Hakka Muggies

Na jih táhnou galové a nesou sebou zkázu,
Řím se třese v základech a bije na poplach.
Na jih táhnou galové a je jich třicet tisíc,
falanga je rozprášená, městu vládne strach.

Město lehlo popelem, pryč je římská pýcha,
stojí jenom kapitol a v něm hejno hus.
Galové táhnou na sever a nesou pytle zlata,
táhnou domu na pivo, válka to je hnus.

Loch Lomond (skotská milostná balada o jednom rybníku tam u nich. S hezkým českým textem.)

Hakka Muggies

Já umím jen se bít
ze zabíjení žít,
za svý rodný Skotsko se rvát,
meč mi byl obživou,
pak já potkal spanilou
dívku u jezera Lomond

Mám tělo zjizvený
a klouby bolavý,
když prší, nemůžu se vóhnout,
moc mi nesvědčí,
že v každým počasí,
chodím po březích Loch Lomond

Můj meč rezaví,
brnění mam děravý,
dávno jsem prochlastal žold,
štěstí rány zahojí,
já žiju se svojí
milou na březích Loch Lomond

Tam na březích a tam v údolích,
kde slunce září na Loch Lomond,
kde jsem já a moje milá la la la la la,
tam u jezera Lomond

Pelot d'Hennebont (Známá bretonská píseň. Český text je hrubým překladem toho původního francouzského.)

Hakka Muggies

Má drahá máti, píšu vám, že do Paříže jsem pozván,
já v bitvě bil jsem se a rval, teď bude ze mě generál

Král si mě k sobě zavolal a na mý jméno se zeptal,
a když ho s úctou vyslovil, celý sál se mi poklonil

Za kuráž a udatnost proti nepříteli státu,
oblíkli mě do zlatě vyšívanýho kabátu
Od těch dob mi říkaj pane a zvou mě všude dál
a všichni znaj mý jméno a zná ho i sám král

Má drahá máti, píšu vám, že do pole jsem zase hnán,
kdybych tam našel smrt a pad, váš bude ten zlatej kabát.

Píšu vám drahá máti, z nepřátelského zajetí,
právo na poslední přání mám, já vám svůj kabát posílám.

Donkey Reel (Oslík) (Unikátní náhled na charakter Tajemné postavy v kápi, a sice přes její vztah k hospodářskému zvířectvu.)

Hakka Muggies

Malý šedý oslík
smutně kráčí nocí,
jeho pán má bič
a černou kápi nosí

Chtěl by něco požvýkat,
těžký náklad nese,
ale musí dál,
před bičem se třese

Neví co má na zádech,
kam ten náklad vezou,
proč to smrdí hnilobou
a mouchy po tom lezou

Běží běží tmou,
dejchá se mu líp,
za svobodou svou,
u pána by chcíp

Běží běží tmou,
hlavně rychle pryč,
už nechce nikdy znát
mouchy, smrt a bič

Í Á, Í Á! Í Á, Í Á! Í Á, Í Á! Í Á, Í Á!

Malý šedý oslík
má žízeň a hlad
a je trochu zmatený,
zmáhá ho noční chlad

A přesto se diví
co ho to jen napadlo,
teď už nikdy nevymění
svou svobodu za žrádlo!

Krvavá neděle (Překlad textu skladby od Cruachanu, která pojednává o tragédii v irském Derry z 30.1.1972)

Míla Roggy Linc

Vzpomínám si na tu krvavou neděli
kdy se v zimním vzduchu vznášel strach
lidi se hlásili o svoje práva
ktera se měnila v bezcenný prach
A pak se ozvaly první výstřely
dav prchal a nevěděl kam se skrýt
slyšte a vězte co se dělo v Derry
kde bezbranní lidé měli
na smrt jít

Na třináct duší nedožilo dne
ženy, děti, muži, nevinní,
nepatřily k štastným, kteří byli
Maltézskou růží zachránění
padla rozhodnutí, že lež lepší pravdy
a tak místo pravdy klam světem šel
Derry obehnaly z mlčení hradby
tak aby mrtvé nikdo z živých
neslyšel

Vzpomínám si na tu krvavou neděli
Teď konečně se o ní ví
O nevinných lidech s kulkou v zádech
Co ve vlastní krvi dlouze spí
Hříšní neujdou svému trestu
Zaplatí za všechen náš lid
A my řeknem o tom příkoří světu
a budem doufat, že nás nechaj
volně žít.

Města
Hakka Muggies
Nemáme co jíst, nemáme co dát,
s čím se vladař spokojí
Jestli se opít a nebo zabít
a nebo obojí
Vojsko nechce stát, výběrčí je kat,
ohně planoucí
Do lesů se hnát, čeká nás jen hlad, v vesnice září do noci

Velký, velký a mocný jsou města
strašnej, je strašnej a rychlej je hlad plamenů
mělký, mělký a vyschlý jsou studny,
zbydou tady jenom haldy očouzenejch kamenů

Jednou přijde čas, kdy lůza zvedne hlas,
vítr se otočí,
Jednou přijde den, kdy se splní sen,
plivnout pánům do očí
Nemáme co jíst, tak můžem aspoň chlastat,
a hned zejtra půjdeme se bít,
Ráno ještě čas, přestat se chvástat,
a do rána budem pít!

Odpočiň
Jakub D. Kočí
Odpočiň svá unavená záda,
dopočiň svou unavenou hruď
ukážu ti, co má každá ráda,
po boji má každej
žoldák chuť
Jsi jako krajina, krajina po bitvě,
tělo se probouzí, když bitva usíná
dneska jsi jediná, tělo se probouzí,
vplouvá ti do klína, za ním jde nůž
krajino po bitvé, mrtvá jsi už

Odpočiň svá unavená záda,
odpočiň svou unavenou hruď
jsi stejně tak jako maždá mladá
žoldák ten má na krev
vždycky chuť

Tráva roste mezi tvými prsy,
v podzemí si mezi červi bluď
dávno nejsou krvavé ty trsy
na posledním soudu
si mě suď

Den už končí (Son ar chistr)
tradiční bretonská, text Míla R. Linc
Už den se končí, slunce mizí v tmách,
a den už končí, lásko má.
Už den se končí, lásko má,
A mě teď čeká dlouhá štreka, víš
Do krčmy cesta daleká.

Budu pít víno, trpký sladký pít
Budu pít víno, lásko má.
Budu pít víno, lásko má
Protože na dně každý sklenky, víš
Se pravda vroucí schovává

Budu pít pivo, černý světlý pít
Budu pít pivo, lásko má.
Budu pít pivo, lásko má,
Protože v jeho hořký chuti vždy
já zlato ryzí poznávám.

Budu pít cider, horký sladký pít
Budu pít cider lásko má.
Budu pít cider, lásko má,
Prostě jen proto, že je levný dost
Prostě jen proto, že piju rád.

Já nezlobím se, běž si běž si pít
Já nezlobím se, lásko má.
Já nezlobím se, lásko má
Zatímco budeš v krčmě sedět, pít
Tak já ti budu nevěrná.

Whiskey in the jar
Jiří Pobuda
Já šel jsem v Kerry mountain a šlo se mi dost lehce
až za zatáčkou starej Farrel sčítal obsah měšce
já pistoli jsem vytáh pak jsem rapír tasil
a dál už jsem jen sklízel to co starej Farrel zasil

Já vzal mu všechny prachy až do poslední penny
a strčil jsem je do kapsy a vzal je domů k Jenny
a byla ke mně milá, že jinýho prej nechce,
snad ďábel sám to způsobil, že ženský lžou tak lehce

Já do postele zapad, ztahanej jak kotě
a zdálo se mi o stříbře, drahokamech a zlatě,
však Jenny, mrcha lstivá, střelnej prach namočila
a dala vědět Farrelovi, že mě odzbrojila

Ráno jsem oči protřel a už se dovnitř hrnou
starej Farrel s vojákama, že mě k soudu vemou
já pistoli jsem vytáh, však nelze střílet vodou,
rapír mi Jenny schovala a tak mě k soudu vedou

Soudce mě dal zavřít, že obral jsem Farrela
a z toho města zatuchlýho hlava mě bolela,
však nedali mi pouta, mý nohy rychle běží
a omráčenej žalářník tam možná ještě leží

Teď brácha mi snad helfne, v armádě slouží léta,
je v Corku nebo Killarney, to není konec světa
vydáme se spolu přes hory do Killkenny
a postará se o mě líp než moje drahá Jenny

Někdo se rád toulá a trmácí se krajem,
jinej se rád zdržuje v místech kde karty hrajem
já záliby mám jiný, z ječmene šťávu piju
a svádím hezký holky, zkrátka prostě jen rád žiju

Žoldnéř
Míla R. Linc & Hakka Muggies
Byl jeden žoldnéř a neměl co jíst,
Přátele ztratil v bezpočtu míst.
Seržant byl zlý a neměl ho rád,
Žoldnéře přistih, když loupil a krad

Za trest mu věnoval deset ran holí,
To ho víc v srdci než na těle bolí.
Tak si vzal zbraň a zamířil pryč
Zmizel kdes v lesích, kam táhl ho chtíč

Za obzorem zní
bubny a dudy
a já bych chtěl utéct,
ale nevím kudy
blýská se a hřmí
obloha je šedá,
proč mám chcípnout za krále,
když mi najíst nedá

Toulal se po kraji, toulal se dal
Svobodu závidět moh mu i král.
Té se však nenajíš, o hladu jsi,
Tak začal přepadat okolní vsi.

Seržanta živí nenávist žhavá,
Žoldnéři zběhlý, pozbyl jsi práva.
Dezertér prchá, po stopách jdou
Mnohdy však horší než on sam jsou.

Svobodný byl, a domů chtěl jít
Žoldnéř má strach, co bude se dít.
Pak ho už mají, vystřelí do tmy,
a zoldnéř vykřikne, oči se zatmí.

Dostali žoldnéře, co měl jen hlad,
Poslušně v řadě měl radši stát.

Early one morning
anglická
Early one morning,
Before the sun had risen,
I heard a bluebird
In the fields gayly sing,
"South winds are blowing,
Green grass is growing,
We come to herald the merry Spring."

One Autumn afternoon,
Just as the sun was setting,
I heard a bluebird
On a tree pipe a song,
"Farewell! we're going;
Cold winds are blowing;
But we'll be back when the days grow long."

Foggy dew
irská, nezkrácený text
As down the Glen one Easter morn to a city fair rode I, there
armed lines of marching men in squadrons passed me by. No
pipe did hum, no battle drum did sound it's dread tattoo.
But the Angelus bell o'er the Liffey swell, rang out through the foggy dew.

Right proudly high over Dublin town they hung out the flag of war,
'Twas better to die 'neath an Irish sky than at Sulva or Sud el Bar.
And from the plains of Royal Meath strong men came hurrying through,
while Brittania's sons, with their long-range guns, sailed in through the foggy dew.

'Twas England bade our Wild Geese 'Go, that small nations might be free,'
But their lonely graves are by Sulva's waves or the fringe of the great North Sea.
Oh, had they died by Pearse's side, or fought with Cathal Brugha,
Their graves we'd keep where the Fenians sleep, 'neath the shroud of the foggy dew.

But the bravest fell and the requiem bell rang mournfully and clear
for those who died that Easter tide, in the springtime of the year.
While the world did gaze with deep amaze, at those fearless men but few,
who bore the fight, that freedom's light might shine through the foggy dew.

Johnny I hardly knew ye
irská
While going the road to sweet Athy aroo aroo
While going the road to sweet Athy aroo aroo
A stick in me hand and a tear in me eye
A doleful damsel I heard cry Johnny I hardly knew ye

With your drums and guns and guns and drums aroo aroo
With your drums and guns and guns and drums aroo aroo
With your drums and guns and guns and drums the enemy nearly slew ye
My darling dear you look so queer Johnny I hardly knew ye

Where are the eyes that look so mild aroo aroo
Where are the eyes that look so mild aroo aroo
Where are the eyes that look so mild when me heart ye first beguiled
Why did you run from me and the child Johnny I hardly knew ye

Where are the legs with which you run aroo aroo
Where are the legs with which you run aroo aroo
Where are the legs with which you run when you went to shoulder a gun
Indeed your dancing days are done Johnny I hardly knew ye

It grieved my heart to see you sail aroo aroo
It grieved my heart to see you sail aroo aroo
It grieved my heart to see you sail though from me heart you took leg bail
Like a cod you're doubled up head and tail Johnny I hardly knew ye

I'm happy for to see you home aroo aroo
I'm happy for to see you home aroo aroo
I'm happy for to see you home all from the island of Sulloon
So low in flesh so high in bone Johnny I hardly knew ye

Ready for the storm
irská
Oh, the waves crash in and the tide rolls out
It's an angry sea but there is no doubt
That the lighthouse will keep shinin' out
To warn this lonely sailor

The lightnin' strikes and the wind blows cold
Through the sailor's bones to the sailor's soul
Till there's nothing left that he can hold
Except the rolling ocean

But I am ready for the stormv Yes Lord, ready
I am ready for the storm

Oh, give me mercy for my dreams
'Cause every confrontation seems
To tell me what it really means
To be this lonely sailor
And when you take me by the hand
You love me Lord, you love me
And I should have realizedv I had no reasons to be frightened

The distance it is no real friend
And time will take its time
And you will find that in the end
It brings you me, this lonely sailor
And when the sky begins to clear
The sun it melts away my fear
And I'll shed a silent weary tear
For those who mean to love me.

Rocky road to Dublin
irská
In the merry month of June from me home I started,
Left the girls of Tuam so sad and broken hearted,
Saluted father dear, kissed me darling mother,
Drank a pint of beer, me grief and tears to smother,
Then off to reap the corn, leave where I was born,
Cut a stout black thorn to banish ghosts and goblins;
Bought a pair of brogues rattling o'er the bogs
And fright'ning all the dogs on the rocky road to Dublin.
One, two, three four, five,
Hunt the Hare and turn her down the rocky road
And all the way to Dublin, whack follol de rah !

In Dublin next arrived, I thought it be a pity
To be soon deprived a view of that fine city.
So then I took a stroll, all among the quality;
Me bundle it was stole, all in a neat locality.
Something crossed me mind, when I looked behind,
No bundle could I find upon me stick a wobblin'
Enquiring for the rogue, they said me Connaught brogue
Wasn't much in vogue on the rocky road to Dublin.
One, two, three four, five,
Hunt the hare and turn her down the rocky road
And all the way to Dublin, whack follol de rah !

Well the boys of Liverpool, when we safely landed,
Called meself a fool, I could no longer stand it.
Blood began to boil, temper I was losing;
Poor old Erin's Isle they began abusing.
"Hurrah me soul" says I, me Shillelagh I let fly.
Some Galway boys were nigh and saw I was a hobble in,
With a load "hurray !" joined in the affray.
We quitely cleared the way for the rocky road to Dublin.
One, two, three four, five,
Hunt the hare and turn her down the rocky road
And all the way to Dublin, whack follol de rah !