Nechte nám vzkaz:GUESTBOOK čili KNIHA NÁVŠTĚV:

Videa na YouTube - záznam z Keltské Noci 2008, loutkový klip Oslík a mnoho dalších:
video z KN09  Oslík - přehraj klip  Mhairi's wedding v Matrixu Pivo


GALERIE:

Toulcův dvůr 2008

Eroticon 2008

Benefest 2007 v Trutnově

Fantas ples 2007 (autor Kedrigern)

Eroticon 2007

Koncert v Rock Café 6.12.2005

Festival Beltine, 30.4.2005

Eroticon 2005

Baráčnická Rychta, 12.12.04


"Zájezd", 30.04.04

Naše postřehy, komentáře:
PVV aneb tenkrát poprvé    O vzniku HM dle Májí    Bereničiny úvahy, vol. 1
24.9.02, vystoupení v Toulcově Dvoře    1.12.02, U Vojáka   14.12.02, Koncert v BosBaru  14.12.02, Klub Prosek   6.5.03,Hospoda Na Slamníku  27.10.05, Music club Guru

Prvním příspěvkem je Bereničin rozbor poněkud ambivalentních vztahů některých členu kapely a naší zatím poslední písně, jakož i dalších souvisejících skutečností:

Začneme od Adama... jedná se o jednoho z několika členů našeho uskupení, kterým se dělá nevolno při hraní vlastního repertoáru (cytlivá sekce). Jeho oblíbenou skladbou je náš (zatím...snad) nejoptimističtější kousek Svatba v Glasgow (veselé už z názvu...a co teprve ten obsah).

...a housléééé...další člen CS (včelka) Mája. Hledá´únikový východ v rohu zkušebny pokaždé, když uslyší příčnou flétnu (možná je to tím, kdo na ni hraje...no, já si to totiž můžu dovolit napsat).

Asi bychom tu měli věnovat samostatnou stať několikrát výše jmenované skladbě Svatbě, a popsat její účinky na CS. Zatímco u prvně jmenovaného vyvolává dlouhodobé deprese spojené s chutí vrhnout se nebo něco někam (poté, co ji prvně slyšel, nebyl schopen hodinu hrát...okno je v přízemí, nemělo cenu skákat...stejně je na něm mříž...i když vypadal na to, že kdyby to bylo aspoň o dvě patra výš, tak už by stálo za to něco pořešit s tou mříží...), u druhého pozorovaného individua vyvolává rohomilství doprovázené ztrátou orientace v prostoru (klinický projev: zaleze do rohu a otočí se ke všem zády...hlavně k příčce a tomu Pobudovi, co hraje na bodhrán a tak příšerně se směje...)

No, i když návaly dobré radosti tato skladba nepůsobí ani kytarovému virtuosovi Rikimu, který pod jejím vlivem vydává pouze neartikulované zvuky ve smyslu : agááácccdááá!!!! (což je mimochodem skrytý návod pro fanoušky, kteří by si chtěli zahrát s námi)

A pak jsou tu i řezníci, kterým se nedělá špatně vůbec z ničeho. K nim patří ten Pobuda s bodhránem, a to je asi tak všechno, protože já, jemná a citlivá duše, se k nim samozřejmě řadit nemůžu.

Nezařazeným členem zůstává zatím bubeník, u něhož jsme zatím vhledem k hojné účasti na většině zkoušek nestihli nic vypozorovat. A vůbec, já nepomlouvám...

Léta Páně 2002 sepsala Berenika (CENZUROVANO dalšími dvěma členy, takže si prosím, nestěžujte, tohle je oficiálně povolené a odsouhlasené, já za to nemůžu)










Jak to všechno vzniklo?

 To jsme takhle jednou na podzim roku 2001 s Rikim lisovali Keltskou kuchařkou a napadlo nás, proč vlasně my dva, fenomenální kytarista a houslistka, spolu nehrajem v nějaký kapelce.

 Riki tvrdil, že sehnat dobrýho basáka neni jen tak, sehnat basáka i bubeníka do začínající  kapelky by bylo sakra těžký a sehnat basáka, bubeníka a zkušebnu v naší situaci zhola nemožný.

 No a takhle to dopadlo. Basák (dle mýho názoru taky fenomenální - a ještě umí hrát, k mýmu velkýmu údivu a obdivu, i na housle!!!) se objevil hned a sehnal přes Jíru zkušebnu kdesi na Bílý hoře. Vcelku pěkná, no ...každopádně lepší než žádná, ale přesto jsme časem s vidinou slibovaný kuchyňky přesídlili do jiný, totiž současný zkušebny v areálu kdoví čeho - nějaký fabriky co dělá cosi s železem (aspoň se tam všude povalujou různý spirálky a odřezky nějakejch kovovejch materiálů...)

 No a bubeníky máme v současný době hned tři.  

Z toho plyne? Dnes už je možný snad uplně všechno...

 

 

 

 

 

PVV - Zahradní slavnost na ZAHRADĚ GV 2002

Dne 25/6/2002 se uskutečnilo PVV(tedy První Velkolepé Vystoupení) naší
kapelky.A zde je krátká reportage.
Sraz byl stanoven na 17:00 na metru na Strašnické.Do 17:05 dorazili
kupodivu všichni až na Adama,který byl obelstěn vlastním kalendářem,když mu
tento zlovolně zapsal čas srazu o hodinu později.V důsledku tohoto zjevně
nepřátelského činu se Adam nacházel nejprve doma v Dejvicích,posléze v zácpě
v Praze,neb pohrdl službami MHD a vzal si tágo.Zanechali jsme tedy Rikiho na
místě srazu a vyrazili jsme zahradně slavit do Voděradské.
Zde vládlo bujaré veselí hojně podporované kapelkou,která hrála před
námi.Avšak ta zanedlouho dohrála a já se Štěpánem jsme stáli před nemalým
problémem.Vzhledem k tomu že kytarová sekce stále ještě nedorazila a dámská
sekce ladila kdesi v útrobách budovy,dohodli jsme se,že vytvoříme "the best
of Hakka Muggies" (tzn.nacpeme naše nejlepší momenty do jednoho songu)a
prostě to prostě odehrajeme sami.Leč dámy vbrzku přiqačily a nedaly tak
vyniknout naší rytmické exhibici.V okamžiku,kdy jsme již byli všichni jakž
takž nazvučeni a situace se pomalu stávala trapnou,dorazil Riki,naštěstí i s
Adamem,aby nám překopal celé nazvučení.Po těchto peripetiích tedy mohl začít
historicky první "koncert" Hakka Muggies na veřejnosti.
Začali jsme Old Temple House Reelem,kterýžto se(dle očekávání)vyvedl.Kousek
byl(oproti očekávání)publikem vřele přijat.Postupně
následovali:Havrani,Morrison's Jig,Pán much a jakožto přídavek Svatba v
Glasgow.Diváci spíše přibývali než naopak,což nás poněkud překvapilo.Zvláště
po prvních tónech Svatby byl očekáván mohutný odliv obecenstva.Nicméně
nestalo se tak a proto tedy můžeme PVV považovat za úspěšnou prezentaci naší
hudby veřejnosti.

Pobuďák

 

Rikiho dodatky:  To tágo byl můj nápad. Kaju se a zvažuji rituální spáchání HaraRiki. Tak dál. Riki nebyl zanechán, alébrž si tuto výsadu tvrdě vybojoval. Ve hře bylo pár cenných minut na přečtení fotorománu... K reakcím publika bych lehce poopravil, že jich několik odešlo a někteří se tvářili dost ..zvláštně. Ale těm, který zůstali, se to líbilo o to víc. (Snad.) Za další: VELKÁ POCHVALA PRO STREJDU ŠTĚPÁNA za odvedený výkon. Příjemné překvapení. Čiliž závěr: Fakt dobrý, spokojenost.

 

Bereničiny dodatky k Rikiho dodatkům aneb ilustrační studie výrazu diváka:  Co? (hmm, nová kapelka...tak to si rádi poslechneme)...CO?...COO??!!....COOOO?!!!!!.... lebkalebkakřížekkřížekhmyz!!!...ale některým se to snad fakt líbilo.

 

 

 

 

 

 

24.9.2002, Toulcův Dvůr, festiválek Notování Na Toulcáku

Doprava na místo činu proběhla vcelku bez problémů, až na to, že jistí
nejmenovaní (Riki, Adam a Mája) sice přestěhovali bicí ze zkušebny, ovšem
bez činelu a kravského zvonce, které pak Strejda Štěpán dlouze oplakával.
Po menší diskusi s hlavním organizátorem jsme si zamluvili druhé místo v
pořadí a jali jsme se zahřívat nápoji, protože byla šílená klendra.
     Přeskočme fakt, že jsme mezi country a folkovými kapelami působili
jako pjest na oko a věnujme se naší ekscelentní koncertní hře. Úvod jsme
pojali zcela "tradičně" tzn. Old Temple House Reelem. Záhy jsme seznali, že
jsme se zahřívali převelice málo, neb naše prsty se podobali rampouchům a
podle toho to taky dopadlo. Havrani již vyzněli o poznání lépe,což se
projevilo zejména na reakcích publika. Po Pánu Much a Morrison's Jigu
(odehraných s nemenším úspěchem) jsme vypustili bujarou novinku - Baladu o
dobytí Říma, která, ač zkoušena prakticky na poslední chvíli, sklidila
bouřlivý applaus. Poté nastalo obligátní poplácávání po ramenou atd. atp.
     P.S.:     Nevím, jak to slyšeli ostatní, ale mně vyloženě sednul náš
zvuk. Chvalme pana Zvukaře.

Pobuďák

 

Rikiho dodatky: A já si opět neodpustím něco málo doplňujících informací, vtipně završených snůškou mých subjektivních pocitů jakož i objektivních fakt a vůbec. Předně: na bicí bez kravského zvonce hrát lze, ne tak na kombo bez napájecí šňůry, jež byla rovněž zapomenuta (vlivem mohutného stresoru, tj. funkce navigátora na sedadle smrti vedle Máji, která bohužel jediná z nás disponuje dostatenčě objemným vozem). Tento nedotatek jsem vyřešil s podivuhodnou gracií, mimořádnou elegancí a až zarážející skromností, která mi tak sluší a je pro mne svým způsobem typická (abych využil mojí oblíbené parafráze Isaaca Asimova). Tak dál. To, že jsme se na tomto festiválku objevili mezi folk a country kapelami (náhradou za HrnceZKredence, kteří jsou žánrově taky dost jinde), nebyla ná(/e)hoda, ale důsledek jisté obsese Jakuba, zaměstance Toulcova Dvora a organizátora. (Původně měl prý vystoupit například i oblíbený band Traband). Nutno zdůraznit, že to nebylo na škodu. Naše vystoupení se líbilo nejen publiku, ale i pořadatelům. (Soudím tak ze skutečnosti, že se nedomáhali navrácení předem vyplaceného honoráře.) Ke mé naprosté spokojenosti dopomohly i ceny občerstvení (čaj za 5,-Kč!), příjemné prostředí Toulcova Dvora a poměrně kvalitní nazvučení. Chtěl jsem vyjádřit zvláštní poděkování panu zvukaři, ale Berenika mi to zatrhla. Nejspíš něco osobního, nevim. A to je vše, milé děti. Pro tentokrát.

Skoro. Ještě link: WWW.TOULCUVDVUR.CZ

Bereničiny Dodatky K Rikiho Dodatkům, tentokrát věcné: Práce pana zvukaře byla téměř perfektní až na to, že zapomněl dát píšťaly do odposlechu a čirou náhodou přeslechl výzvy, aby tak učinil. Hraní proto byla veliká zábava a mám pocit, že jsem nesmírně oživila zejména rytmicky náročnější pasáže tím, že jsem byla neustále mimo (ale ani to nemůžu prohlásit místopřísežně, jelikož jsem se neslyšela). Ale nikdo si ničeho nevšiml, a to je na tom nejlepší.

 

 

 

 

1.12.2002, poněkud podivné hrání U Vojáka

29.12. 19:15 - Mája: Riki, nechcem si v neděli zahrát?

Riki: Tuhle neděli? Ne. To nestihnem.

Mája: A když jo?

Riki: No, hm, možná...

Mája: Je to U Vojáka. V Motole.

Riki: Aha, no to asi ne.

Mája: Nejsou tam bicí, vezmem tam ty Dejfovi.

Riki: Ne, nechci tam hrát.

Mája: Budem hrát tak od osmi. Máme tam bejt ve čtyři.

Riki: Nechci tam hrát.

Riki: Vážně tam nechci hrát. Co by za to bylo?

Mája: Nic.

Riki: Nechci tam hrát.

 

A tak jsme první prosincovou neděli v 16:30 dorazili s kompletním našim aparátem a Dejfovýma bicíma před klub U Vojáka, důmyslně ukrytý v areálu čehosi (tuším nějakou souvislost s nějakou vysokou školou s přírodovědným zaměřením) a dozvěděli se, že nepřijdou žádní lidi. A že je to zamčený, takže budeme čekat, až někdo přijde a odemkne. Mrzlo. Čekali jsme dlouho. Pořád mrzlo. Když přišel pingl s klíčema, ani jsem neměl radost. Byl jsem dost zpruzený lezavou podivností celé situace. Půl hodiny po deklarovaném začátku akce bylo patrné, že opravdu nepřijdou žádní lidi. Tak jsem zavolal některým známým a kamarádům...

 

Sál byl příjemně zaplněn (výlučně) našimi známými a kamarády, tak jsme jim zahráli, naložili bicí a odjeli do zkušebny. Na můj apel jsme dostali i nějaké peníze (téměř čtyřnásobek této sumy jsem den poté výhodně investoval do blan na Dejfovi bicí..). Domu jsem dorazil kolem půlnoci. Po devíti hodinách, kvůli půl hodině hraní. Možná to zní zaujatě, ale já tam opravdu nechtěl hrát.

Riki

TADY je Májin Dodatek. Je kyselý a škodolibý, neobjektivní a až tendenční. Můj pokus o jeho nenápadné odstranění byl vyzrazen kolaboranty a tudíž neprošel. Takže je to tu zas. Ach jo.

 

 

 

14.12.2002, náš první vlastní velký KONCERT, zaplnit časoprostor pomohly Syrový Tóny

Nazdar, předem mého popisu musím předeslat, že cokoliv kdekoliv kdykoliv organizuje Mája, tak je to dycynky šílenej bordel. Nejinak tomu bylo v případě stěhování bicích ze zkušebny. Proč to nepřiznat, nebýt mé maličkosti a dobroty mého drahého milovaného otěcka, tak bysme byly v těžkym pr**eru. No, poté co bicí byly bezpečně a včas v útrobách BosBaru, počli jsme zvučiti, kterážto činnost nám zabrala sakra dlouhou dobu (prostě je nás moc a BB je malej a tak vůbec), takže když jsme k téže činnosti připustili Syrový, tak už bylo dobře deset minut po ofic začátku koncertu. Vzhledem k tomu, že Tónů je míň, tak ten skluz nebyl zas tak markantní a již ve třičtvrti na osm počly produkovati. Nejsem hudebním kritikem, takže recenzi jejich hraní ode mne rozhodně nečekejte.

Otevřeli jsme koncert naší oblíbenou Svatbou, za což mne a Rikiho - takto autory playlistu - zpranýřoval komplet celý zbytek kapely. Pak už to jelo jak na drátkách - vzhledem tomu, že od koncertu u Vojáka uplynulo velmi málo času, tak se žádné velké změny nekonaly - jen jsme s Rikim krapet přeházeli pořadí. Osobně jsem v naší hře nezaznamel nějaké mega výpadky, takže v tomto směru rozhodopádně spokojenost. Jakožto přídavek jsme pak uvedli Rikiho Hymnu Dačických z Heslova, kteroužto si (on sám!!) složil, otextoval a vzhledem k tomu, že mi neposlal text, tak i odzpíval. Je však pravdou, že v tu chvíli (vzhledem k přítomnosti drtivé většiny Dačických) zpíval celý BosBar. Nejúžasnoucnější moment koncertu.

P.S.: Po hraní jsem slyšel názor, že obě kytary byly příliš nahlas a tak nebylo rozumět mému jistě skvělému zpěvu.Nevím, co je na tom pravdy, já Adama slyšel jenom když měl sólo. Jo a taky mi někdo řikal, že pěkně zpívám :-)))

P.P.S.: Stěhování bicích zpět do zkušebny jsem přenechal svému ockovi a Rikimu a jak to dopadlo? - hajtka a činely zůstaly v BosBaru...

Pobuďák

Rikiho dodatky:

  • Syrový Tóny jsem si poslech a líbilo se mi to.
  • Jak lze dokázat pomocí záznamu, není pravda, že byly kytary slyšet příliš. Basa byla naopak slyšet málo. A housle jakbysmet, což se podařilo v průběhu podchytit.
  • Pobuďák pěkně zpívá.
  • Celková spokojenost.

DODATEK Máji :
 Proč maj sakra všichni z kapely tak špatnou paměť??? Když jsme konečně našli termín pro koncert tak, aby zrovna nebyl Pobuďák v Lysý nad Labem, Riki v Jindřichově Hradci a Šťepán v Americe, začala jsem si doma vydupávat zapůjčení auta... Riki je mi svědkem, že to bylo hodně těžký a hlasitý, ale povedlo se.

 Nicméně jsem ráda přijala nabídku pana Pobudy, kterýžto se nabídl sám a dobrovolně, že pro bicí pojede on a tak jsem projednou přenechala úlohu stěhováka někomu jinýmu, abych si tak doma obhájila pověst hodný a obětavý dcerušky.

 Kytary nebyly příliš nahlas a flétna byla konečně jednou slyšet.Zpěv?Když zrovna nebyl slyšet, zvládlo to za nás naše úžasný publikum:).  Akorát mě mrzí, že jsme pro dokreslení atmosféry předposlední písně nestihli nazdobit stromeček. No, tak snad příští rok...

 

13.3.03 Klub Prosek - HM, pak dlouho dlouho nic a pak něco od B.
Nutno předeslat, že i když zvuk nebyl zdaleka ideální (vyskytly se problémy
s kabelema a s Májou která pískala), tak byl rozhodně nejlepčí jakej sme
zatim měli. Dejme tomu, že se totéž dá říct o naší hře. Hráli sme s vervou
sobě vlastní, což dokumentoval Strejda schozením jednoho přechodu s
kravákem hned při Templu. Semo tamo by se samozřejmě nějaká ta zanedbatelná
chybka našla (závěr Como poden), ale naše bezbřehé nadšení ji zadupalo pod
prkna proseckého podia. Pravda, Berenika se neslyšela v odposlechu, lidi
neslyšeli Máju a mně nebylo rozumět (snad díky tomu zanikly všechny
přebrepty - aspoň doufám).Koncert jsme výrazně oživili poesií (Svatba),
tancem (pod vedením zkušeného choreografa tančili Destitution Adam s
Rikim), hovory o lásce (Loch Lomond, Como Poden, Svatba, Jezevci a lišky)
ba i hrou klasickou (Riki a Pán much). Novinka v podobě skladby Města -
Plameny (nebo jak tomu Riki řiká) dopadla na výbornou, především podplacený
kotel o přibližně šesti členech si ji pochvaloval (ostatně jako všechny
naše skladby). Jediným hrubým nedostatkem se tak jeví nepřítomnost
"duchovního otce" kapely, J.Draka Kočího, který se želbohu, ač zván,
nedostavil.

Pobuďák

Rikiho dodatky:

 K vlastnímu bezmeznému údivu nemam moc co dodat. Snad jen poděkování Banalitě za pozvání a  Berenice za hadžok.







6.5.03 Hospoda Na Slamníku, Hakka na laskavé pozvání paWouCzech.
Ve víru příprav na zkoušky, maturitu, přijímačky ačástečné zatmění měsíce se nám kupodivu povedlo vylízt zgaráže a spáchat další humorné odpoledne se zpěvy. Juch.
Měl-li by se tenhle kšeft stát standardem našich exhibicí, kvitoval bych to s potěšením. Sešli jsme se s předstihem, nazvučili včas a kvalitně, začali s přiměřeným nevynuceným zpožděním, atmosféra byla velmi příjemná, až bujará, pivo vychlazené, štěstí stálo při nás (zejména když jsem tím pivem polil zásuvku a vůbec nic se nestalo..), zvuk byl perfektní vně i vnitř a četné minely nám byly velkorysým posluchačstvem prominuty.
Takže drobné mrzutosti, třeba jako že nás pan zvukař poslouchal se zjevnou nechutí, lidí mohlo přijít o něco víc, nedbalostí se nezdařilo pořídit záznam, ujelo poslední metro, pročež jsem se domu dostal kolem deváté hodiny ranní a kombo táhnul tramvají, zůstanou zapomenuty.
„Pokapela“ hrála suverénně, s chutí, dlouho a příjemně, čímž důstojně završila večer, takže i po týhle stránce bylo všechno v naprostým pořádku, očekávaný arachnofobní záchvat se nedostavil…
Závěr: podařilo se ověřit hypotézu, že fotoimunoprotekce přípravků není v korelaci s jejich SPF.






18.3.04 Klub Klamovka, k tomuto počinu jsme přizvali Tajné Sumce...no dobře, Slunce, které pozvání bez rozmýšlení (anžto eště nevědělo, co ho čeká) a nečekaně...áno, přijalo.
Historie této akce se započala hluboko v dávných dobách Rikiho gymnaziálních studií... což je pravda, ale nikoho to nezajímá. A tento komentář je strohý, suchopárný, jasný, nepřikrášlený a zejména stručný.
Klamovka: takové malé milé místo s příjemným personálem a dobře zásobeným barem (vzhledem k tomu, že jde o Dům dětí a mládeže..)
"Předkapela": pěkné to bylo, takové rovné, elegantní, zaujímavé na pohled i poslech.. mně celkový vyznění přišlo sympatičtější než třeba v Malostranský Besedě (s Původním Burešem), kde jsem je viděl před tím. Jednoznačně byli nejlepší spolukapelou, s kterou jsme kdy měli tu čest. Takže ještě jednou DĚKUJEME TAJNÉMU SLUNCI ZA ÚČAST.
Pokapela: pěkné to bylo, takové... Tam "venku" to prý nějak šlo, "vevnitř" se ale děly věci. Strejda Štěpán zářil spokojeností nad zapůjčeným bicíma, leč absence nekonvenčnosti jeho vlastní soupravy přinesla i absenci nekonvenčnosti jeho hraní. Riki byl mírně napruzen kvalitou svého zvuku a podle toho se i tvářil a hrál. A tak dál.
Zvuk: Tady si bitípsůchtiví svoji příslovečnou hůl najdou vždycky, nicméně šlo o dobře odvedenou práci profesionála-rutinéra.
Lidi: Tak tentokrát ste nás trochu zklamali, milí mladí přátelé. To, že vás z podlahy a židliček nedokázala zvednout ani jedna z kapel...no tak jo, můžem si za to sami.
Celkem: Jednoznačně dobrý, jediný pihy na kráse byly policejní desátá (čili téměř o půl hodiny zkrácené vystoupení HM) a to nedorozumění ohledně bicích. Totiž ani ne tak to, jako hlavně ta nálada, co kvůli tomu vznikla. Ale nakonec zůstal pouze příjemný pocit z příjemného večera, abych to zakončil hepyendem.

Ty podtržené výlevy představují subjektivní názor Rikiho, zbytek kapely s tím nemusí souhlasit. Ale může.





27.10.05 Music club Guru
Avizovaná projekce "Běžkařů" se neuskutečnila kvůli technickým problémům, za to se moc omlouváme. Možná to vyjde někdy příště. Jinak byl večer plný milých překvapení, moc nás potěšila velmi slušná návštěvnost, skvělá atmosféra a přítomnost několika nečekaných a o to vzácnějších hostů, jinak bývalých členů kapely. Díky všem zúčastněným za velice vydařený večer!